Nukeninská část

First topic message reminder :

Je to oblast v městě, kde se pohybují nukenini...

"Zbohom" Trochu som do neho drgol, aby prestal čumeť a ukázal hlavou do strany.

Rýchlo som sa spamätal, ešte než si to mohla všimnúť a normálne sa pozrel smerom preč. "Pôjdeme?"

Vlčice naposledy zavrčela a pak se vydala za mnou. Poškrábala jsem ji za ušima. Odcházela jsem od jezera.

"Hmmmm..." Po chvíľke keď už som ju prestal sledovať som zatriasol hlavou. "Toto bolo husté." Pozrel som na Keitara s otáznikom na hlave. "Tak čo, pôjdeme?"

"Radšej." Začal som pomaly odchádzať a shizuky som si už pomaly prestával všímať. Som zvedavý či nás bude sledovať.
(Presun)

Odešla jsem z nukeninské části.

"Fajn, je mi divno." Vydýchol som si a šiel som smerom, ktorým sa vydal Keitaro. Čo asi povieme Hokagemu?
(Presun)

Nezaujatý a vysoký Hyuuga vstoupil a porozhlídl se kolem.
"Tak, jsem zde," vydechl a pomalým krokem se vydal dopředu.

Procházela jsem se městem.

Zamířila jsem na návštěvu.
(přesun)

Znovu jsem se procházela městem. Netušila jsem, co dělat. Všude byl až moc velký klid.

Prišiel som do mesta a po chvíľke som vošiel do menšej krčmy.Skoro nikto tam nebol a aj ked bol tak bol ožratý vytiahol som fotku a zamieril som ku barmanovi.Dobrý...nevideli ste tohto muža?Spýtal som sa ho a čakal som.

Přišla jsem do jedné hospody. Přišla jsem k baru. "Jedno saké!" poručila jsem si. Za okamžik jsem ho měla před sebou. Rovnou jsem zaplatila. Sedla jsem si na barovou stoličku a začala jsem popíjet.

Barman sa pozrel na fotku.Nevidel...Povedal potichšie.Fotku som schoval.Jedno saké...Povedal som potichšie a čakal som.

Dopila jsem saké. Skleničku jsem s malým bouchnutím dala na pult. Stoupla jsem si a odešla jsem z hospody. Šla jsem potemnělou ulicí.

Zaplatil som a vyšiel som z krčmy vonku som sa pozrel na obidve strany a šiel som za tou ženou zabočil som do tej istej uličky.Možno že o ňom bude niečo vedieť...Pomyslel som si a šiel som za ňou ale držal som si odstup.

Ruce jsem si dala do kapes. V batohu jsem měla ještě nepřečtenou knihu, kterou jsem si pořídila už dávno. Jenže teď tu nebylo moc světla, tak jsem si ji nemohla otevřít a začíst se.
Přemýšlela jsem, co bych mohla dělat.

Pomaly som šiel za ňou nechcel som na ňu kričať cez celú uličku.Stupil som do malej jamky kde bola voda bolo to trochu počuť a dalej som kráčal za ňou.

Zaslechla jsem za sebou šplouchnutí. Ohlédla jsem se. Zamračila jsem se a zůstala jsem stát. Ruku jsem pro jistotu dala na rukojeť dýky.

Dal som si dola šatku z tvári ktorá my zakrývala ústa a nos pousmial som sa.Ahoj...Povedal som.

"Ahoj." zopakovala jsem. "Co tu děláš?" optala jsem se hned. Ruku jsem z rukojeti neodělávala.

Iba sa prechádzam...Povedal som a pousmial som sa.Neboj sa nechcem bojovať.Dodal som a šiel som trochu bližšie.

"Tak co tady děláš? Nukenin nejsi." prohlédla jsem si ho. Sice byla tma, ale bylo zde trochu vidět ze vzdálenějšího pouličního osvětlení.

To je jedno či som nukenin...Povedal som a pozrel som sa jej do očí.A chcem sa ťa iba niečo spýtať.Dodal som a pousmial som sa.

"Mě to jedno je. Ale až se to dozví ostatní..." kývla jsem hlavou směrem k hospodě. "Nepřežiješ." tentokrát jsem se pousmála já.
"Na něco se chceš ptát?" povytáhla jsem obočí.