Budova Kurokageho

First topic message reminder :

...

Áno... potrebujem zosilnieť. Som ochotní to risknúť. Poviem a mám kamennú tvár.

"Jak říká...naše klanová moudrost...tělo je chrám,nenech jej znesvětit...kdyby na sobě někdo nechal experimentovat,tak by ho ostatní z klanu zabili..." vycením zuby.
"Ale můj klan jsem jen já....No k věci...našel jsem si prázdný domek na kraji vesnice....takže budu potřebovat klíče a pár svitků" usměji se.

Pousmial som sa na Asata. "Každý získava silu iným spôsobom. Niekto sa s ňou narodí. Niekomu sa pošťastí získať ju náhodou. Iní zasa tvrdo trénujú a podobne." Prešiel som ku kľúčom. "Vieš číslo toho domu?"

Příjde a zaklepe na dvěře ale nečeká na pozvání a hned vejde Dobrý den Kurokage-sama

Prišiel som do kancelárie Kurokageho dnu som už počul hlasy a cítil chakru, tak som začal pomaly otvárať dvere a vchádzať dnu. Ľudí dnu som ignoroval a Kurokagemu sa uklonil.

V miestnosti sa mi už nakopili ľudia ako som sa tak obzeral. [b]"Ahoj Yoshitaka."[b] Pozdravil som ninju, ktorý sa uklonil. Takže tu máme žiadosť o senseia, kľúče a experiment.

Kdy můžu očekávat svého senseie? zeptá se zvědavě jo a Kurokage-sama rád bych aby jste se mnou hned někoho poslal si zabojovat chci se otestovat

"Niekoho zabojovať." Pozrel som na Kenjiho. "Možno Asato by rád. Neviem, kto presne má chuť bojovať." Zmĺkol som a pozrel sa Yoshitaku. "Senseia, pokúsim sa ti niekoho zohnať."

Podívám se na toho prcka..."Jo ten barák...číslo 22...pokud se nepletu..." zabručím.
"Zabojovat tady s mladým....nevím jestli by to byl dobrý nápad šéfe...taky jsme bojovali...a nemáte zrovna ruku..." zakřením se.

"Ak by prišiel o ruku, získal by ju rovnako ako ja." Usmial som sa na Asata a už som vybral kľúč od 22. Vlastne boli kľúče dva. Jeden rezervný. Podal som mu ich.

"Dva klíče..jeden nechám u Vás...nikdy nevíte co se stane...můžu zařvat nebo něco podobného" zakřením se.
"A ještě bych rád požádal o dva svitky...pokud je možno" dodám.

"Dva zvitky, aké?" Jeden kľúč som teda očakával, nastavil som dlaň, aby mi ho podal.

Odevzdám jeden klíč a druhý si schovám do kapsy "No jde o tyto techniky...Doton:Yomi Numa a Doton:Otoshibuta" vyjádřím se.
"Tedy pokud je možno" mírně se pousměji.

Vzal som kľúč a zaniesol ho na miesto, odkiaľ som ho prvý krát aj priniesol. Po ceste som vzal dva menované zvitky, ktoré som Asatovi podal. "MAli by to byť oni."

Převezmu svitky "Díky šéfe" usměji se.
"Takže mladý chce trenéra...záleží o co by měl zájem...taijutsu jo,ninjutsu...nevím co umí,ale vždy je co zlepšovat" vycením zuby.

"Chcel by si mu sem tam spraviť trénera?" Spýtal som sa nezáväzním tónom.

"To je na něm....nutit ho nemůžu...navíc výhoda zdejšího prostředí....regenerace je parádní" odvětím.
"Pokud ho občas proženu je nutno o něm něco vědět...pro jistotu" zeptám se.

"Hej, niečo by si vedieť mal." Pozrel som na toho chlapca. "Je to jinchuuriki."

"Hmmm...mnoho chakry,kterou je nutno se naučit ovládat...to je výzva...není problém...kdyby se ten hajzlík uvnitř něho dral ven...tak hostitele uzemním a pokud by šlo do tuhého...tak to snad chvilku vydržím než někdo přiběhne na pomoc" zasměju se hlasitě.

[b]"Áno, máme tu pár týmov pripravených na rýchly zásah, ak by sa niečo pokazilo.."

"Dobře...tak,až bude chtít tady mladý..tak dojde ke mě...stejně budu pár dní makat na baráku....a trošku trénovat...a zatím doporučuji co nejintenzivnější fyzický trénink.....to je základ jak na tu potvoru uvnitř..." dokončím řeč.
"A já se zajdu kouknout do toho domku,tak pokud mě omluvíte já mizím" ukloním se a odcházím.

"Dúfam, že sa ti v tom dome bude páčiť." Pousmial som sa smerom, ktorým odišiel. Je dobré, že si s ním zatrénuje.

Tak to je asi tak vše Kurokage-sama...Jó ještě něco...Potřeboval bych doplnit svitky na přivolávání písku jen tak pro jistotu podívá se na Kurokageho a doufá že mu nějaké dá.