Budova Mizukage

First topic message reminder :

...

Nejak to dopadne ... ja sa hlavne bojím o Kirigakure, nie sme v stave kedy môžeme útočiť ... trochu pokoja by neuškodilo. Zasmejem sa.

"Nedovolím aby se tobě,nebo Kirigakure něco stalo,neboj."

Kenji ... nevadí ak sa niečo stane mne, som Mizukage, človek ako ja je nahraditeľný. TY nie si pretože si jedinečný a si ninja v mojej dedine. Ak by sa čo i len jednému z Vás niečo stalo, zomrel by kúsok mňa. Poviem mu a usmejem sa.

"A kdyby jsi umřela ty,zemřelo by srdce všech obyvatel Kirigakure,i moje."

To nemôžeš vedieť Kenji ... veľmi veľa ľudom ležím v žalúdku ako presolená ryba ... a svoje srdce si musíš chrániť. Poviem mu a usmejem sa.

"To,co po tobě Kirigakure potřebuje,je,abys žila a dál šířila radost."
Usmál jsem se.

Šírila radosť ... Kenji, ešte som si neodpustila za tú vojnu ... ah dočerta ... Poviem si a skloním hlavu.

Chytil jsem ji za obě ramena.
"Teď mluvíš jako malé dítě,které se pořád otáčí za minulostí,válka už je za námi a ty jsi Mizukage,to co musíš udělat teď,je hledět kupředu a dávat pozor,aby nevypukla další,rozumíme si ?"
Usmál jsem se.

Prikývnem si. Ale mám len ... blbých 20 ... už sa to ale nezopakuje ... nedovolím tomu ... Usmejem sa.

"To jsem rád."
Usmál jsem se.
"Nejsi už dneska unavená ? Doprovodím tě domů."

Dnes prespím tu, mám veľa na práci a ešte nemám dorobené papiere ... Zasmejem sa. Kľudne choď domov ... šťuchnem doňho.

"Hai."
Odešel jsem dveřmi,ale z venku jsem nenápadně vyskočil na střechu a hlídal ji.

Povzdychla som si. Otvorila som okno a zakričala som zo smiechom. Kenji ... som senzibil, toto ti nevyjde!

"Sakra..."
Seskočil jsem dovnitř.
"Tak ti aspoň pomůžu."
Začal jsem jí pomáhat s papírováním.

Ty baka jeden ... Zasmejem sa a vezmem mu papiere z ruky. Tam je kreslo ... tam je gauč. Deky sú tamto v skrinke, tak kde spíš dnes? Spýtam sa a sadnem si za stôl.

"Nespím,dokud neusneš ty."

Tak ale ja ti nemôžem dať robiť papierovačky ... sadni si aspoň fajn? Poviem a zapálim ukľudňovaciu sviečku, využíva sa v tedy ak má človek problémy zo spánkom. Bola som na ňu zvyknutá a sviečka dokázala uspať aj slony.

"Hai !"
Posadil jsem se a čekal na papíry.

Sfúkla som sviečku a nechala som dym aby zaplnil miestnosť. Pustila som sa do papierov.

"Opravdu nechceš pomoct ?"
Řekl jsem ospale.

Nie ... ty len zatvor oči a oddychuj ... Poviem potichu, zaberá to.

"Ne-ne...Já..Já..nebudu spát...ještě ne....."
Za chvilku jsem usnul.

Yatta! Konečne zaspal! Zaradujem sa, vyvolám klony a tie ho vezmú na gauč. Uložia ho a vytratia sa. Prikryjem ho dekou a sadnem si za stôl, venujem sa papierom. Po chvílke ale ľahnem na stôl a zaspím tvrdým spánkom.

Tělo na gauči praskne a já stojím za ní.
"Víš,že já jsem býval kdysi anbu ?"
Položil jsem jí ruku na rameno.

Pootvorím oči. Baka ... mal si spať ... Pousmejem sa a oči hneď zavriem. Zaspím, zo sna sa rozplačem a potom smutne pousmejem.