Okolie Kirigakure no Sato

...

Dostal som sa pred dedinu, ďaleko som nebol, na bránu som ešte videl. Tak začneme... Samehada bola pripravená varovať ma v prípade, že by vycítila cudziu chakru. Ja som sa prechádzal po okolí dediny a obzeral sa, na čo všetko narazím. Po chvíľke chôdze už mi brána zmizla z dohľadu.

Pomalým krokem jsem odcházela. Přemýšlela jsem jestli bych se neměla vrátit a třeba ve vesnici zůstat jako jedna z jejich kunoichi.

Samehada ma varovala, cíti nejakú chakru. Ihneď som sa skrčil a obzrel sa smerom za chakrou, smerom, ktorý mi udala Samehada. Videl som tam kunoichi. Pri lepšom pohľade som zistil, že je to tá istá žena, ktorá bola v kancelárii Mizukage. Pozrel som do zeme, ihneď ako som si uvedomil, že je to ona. O-ona?

Nezastavovala jsem se. Čekala jsem na vlčici až se vrátí, abych mohla odejít.

Samehada na mojom chrbte, ja na zemi. Pomaly som sa plazil smerom, ktorým sa vzďaľovala neznáma kunoichi. Nikto iný tu nie je, len ona, chvíľku ešte pôjdem za ňou. Stále som sa plazil jej smerom, a snažil sa byť čo najviac nenápadný.

Zdálky jsem zaslechla praskot větví od své vlčice. Zastavila jsem se a dívala se směrem, kterým jsem hluk slyšela. Za nedlouho jsem spatřila její sněhobílou srst. Přiběhla ke mě. Vzala jsem si vzkaz a přečetla jsem si ho. "Díky, Yuuki." pousmála jsem se.
Vlčice otočila hlavu na stranu a zavrčela. "Klid, maličká." pohladila jsem ji po čumáku. "Půjdem zpátky." pobídla jsem ji, aby šla vedle mě.
(přesun)

Späť? Sledoval som ju, ale to jediné slovo som počul zreteľne. Späť? Kam? Čo? Zrazu mi zmizla z dohľadu. Chvíľku som sa pozeral smerom, kde bola a potom som sa posadil. "Hmmm?" Postavil som sa a šiel som hliadkovať okolie Kiri, ktoré mi ešte zostávalo. Počas hliadky my mysľou behal obraz neznámej kunoichi.

Po obchádzke Kirigakure, počas ktorej som nezistil žiadne narušenia dediny som sa vydal späť do dediny. Kráčal som len chvíľku a už sa mi pred očami zobrazovala brána dediny. Zamieril som k nej.
[presun]